Ohlédnutí za 13. dětským táborem s Hafíkem

V prvním srpnovém týdnu se konal již 13. ročník dětského canisterapeutického tábora. Stejně jako v minulých letech, tak i letos se tábora účastnilo 20 dětí (deset z intaktní společnosti a deset se speciálními potřebami), 18 vedoucích a psovodů, 2 kuchaři a 15 psů. 
Protože bylo letos na táboře hodně nováčků, nejprve jsme se museli pořádně seznámit s celým prostorem naší základny. Když už jsme věděli, kdo bydlí na chatce s mravencem, vlkem, roháčem nebo zajícem, nezbývalo nám už nic jiného než se poznat i s našimi čtyřnohými parťáky. 
A to byla teprve pořádná zábava! Každý z našich čtyřnohých parťáků byl totiž něčím jedinečný a originální. Mít jedno oko modré a druhé hnědé nebyl problém pro Kimi, přinést divočáka, byť jen plyšového, zase hravě zvládla Berettka. Být úplně nejstarší babičkou celého tábora byla doména labrdorky Ebbynky. Nápadně se podobat drakovi se povedlo hned několika pejskům. Bubák, Rozárka a Piginka byli celí černí, občas prskali a během chvilky několik z nás napadlo, že vlastně vypadají jako malí dráčci, tolik podobní tomu slavnému Bezzubkovi.
Naši domněnku zanedlouho potvrdil Škyťák, Astrid a Rybinoha, kteří se k našemu velkému překvapení objevili u táborové jídelny. Škyťák byl překvapen, jak je možné, že i u nás žijí draci, když oni už žádného několik let na Blpu nepotkali. To nás velmi zarazilo, protože Blp bez draků je jako canisterapeutický tábor bez psů. To by si nikdo z nás nedokázal vůbec představit! 
Astrid nám začala vyprávět, že jednoho dne beze stopy zmizeli úplně všichni draci. Škyťáka a Rybinohu tato událost velmi trápila, a tak vymysleli, že se pokusí zjistit, co se s nimi doopravdy stalo. Protože nás jejich vyprávění velmi zaujalo a neměli jsme zrovna nic lepšího na práci, nabídli jsme Škyťákovi svoji pomoc. 
První úkol byl jasný – najít místo, kde by mohla být nějaká dračí vejce! Před odjezdem na první výpravu bylo nutné postavit lodě pro všechny posádky a také připravit dostatek zásob na dlouho cestu. Zručnost a konstrukční dovednosti našich táborníků byly obdivuhodné a precizně vyladěné vlajky  lodím dodaly patřičný šmrnc. Před vyplutím na širé moře byla potřeba udělat zkušební plavbu. To se ukázalo jako značně obtížný úkol. V některé lodi bylo pasažérů moc, v jiné pro změnu málo. Zatáčení, couvání nebo jen prostá otočka lodi na širém moři není zase tak jednoduchá, jak jsme si všichni mysleli. Klid všech táborníků také narušila přítomnost pirátů, kteří se jim snažili plavbu znepříjemňovat a nebáli se použít i zákeřnou šiškovou munici. Zatímco jsme sháněli zásoby ryb na naši výpravu, Škyťák získal důležité informace o zlém mágovi Ragnarovi, jenž měl prsty ve zmizení draků. Protože ale nevěděl, jak vše rychle sdělit svým přátelům na Blpu, poslal jim veškeré informace poštou. V té době  byly poštovní služby pomalé a naši táborníci zase netrpěliví. Rozhodli se tedy pomoci s doručováním dopisů, telegramů a balíčků. To byl blázinec! V Kaupangu pošta má otevřeno jen hodinu za den. Z Hedeby se zase rozesílají pouze balíky. Telegram? Ten je možné doručit jen do Livigu. Dalo nám to zabrat, ale nakonec jsme vše zvládli a zásilky doručili. Odměnou nám byl Škyťákův dopis vysvětlující celou legendu o vikingském mágovi Ragnarovi. Konečně jsme znali důvod, proč na všechny draky zanevřel a nechal je zmizet. 
Večer jsme pak společně s Astrid ukuli plán, jež by mohl zlomit Ragnarovo prokletí a začal by zase věřit drakům. Domluvili jsme se, že zkusíme najít pár dračích vajec, necháme je vylíhnout, vychováme je a ukážeme tak, že draci jsou naši kamarádi a ne nepřátelé. Plán to byl výtečný, ale jak vědět, co který drak potřebuje, co má rád nebo jaké má schopnosti? 
Museli jsme se ponořit do knih a začít studovat. Ještě, že je Rybinoha takový knihomol a zná spoustu užitečných encyklopedií. Ryujin je dračí král a je bohem oceánu, Amfiptéra má zelenožluté peří a ptačí zobák a Aido-Hwedo udržuje Zemi v chodu a drží její váhu…bylo to tolik informací, až nám z toho šla hlava kolem. Co když toho nebudeme vědět dost? Co když některého draka nebudeme znát? Při návštěvě našeho tábora si Astrid všimla, jak jsme skleslí a mrzutí. Napadlo ji, že bychom potřebovali pořádnou dávku zábavy a rozptýlení. 
Ruleta, bingo, skořápky či kámen, nůžky, papír a další hry nás nejen parádně odreagovaly, ale těm šťastnějším vynesly i nemalé vikingské peníze. Bylo to nezapomenutelné a skvěle strávené odpoledne. Odpočinek nám svědčil a výsledkem odpočinku bylo objevení prvních dračích vajec. Ještěže jsme byli připraveni a měli pro naše malé dráčky udělaná pohodlná doupata. Z množství aktivit nám zcela vyhládlo, a tak táborníky napadlo si uvařit vyhlášenou Dračí polévku. K této delikatese bylo zapotřebí jen pár vikingských surovin: 1,5 litru něčeho z louže, alespoň dva stroužky svěžího dechu, dva dračí bobky či trocha vysušeného moře…taky kus toho a špetka tamtoho a polévka byla na světě. Během společného ujídání teplého pokrmu jsme začali přemýšlet, kde bychom ještě mohli najít další dračí vejce. 
Škyťák s Astrid ve starých mapách nalezli jeden z posledních neprozkoumaných ostrovů - ostrov Orm, vzdálený a obtížně dosažitelný. Čili ideální místo pro úkryt Ragnarova posledního draka a jeho vajec! Nebylo nač čekat! Hurá na cestu! Po chvilce jsme uslyšeli neskutečný řev. Čím víc jsme se k ostrovu blížili, tím byl hlasitější a děsivější. Nebylo pochyb, že jdeme správně a na ostrově opravdu žije drak. Byl hrozivý, vzteklý a měl dokonce tři hlavy. Mnohé z nás napadlo, že nic takového jsme ještě neviděli a naskočila nám husí kůže. Přiznáváme, že jsme se báli, ale měli jsme jeden druhého, psí pomocníky a podporu našich malých dráčků. Společně jsme draka udolali, a dokonce i přesvědčili mrzutého mága Ragnara, aby dal drakům ještě jednu šanci a zamiloval si je stejně jako my!
V průběhu týdne jsme stihli i mnoho jiných, „nedračích“ aktivit. Vyráběli jsme tradiční táborová trika, malovali originální záložky do knih či se ozdobili šperky z korálků. Čas strávený s našimi čtyřnohými parťáky byl pro všechny těmi nejlepšími chvílemi dne. Na mazlení, česání nebo soutěžení se psy se doslova stály fronty a každý si ten okamžik bezmezně užíval. Pomazlení na dobrou noc a zanechání pár chlupů ve spacáku se stalo denní rutinou, bez které se nedalo usnout. Čím víc chlupů, tím lepší spánek. Věděli jste to?
Externí program byl pestrý, a to například díky paní Martině Němcové z Českého nadačního fondu pro Vydru. Vedoucí stanice pro handicapované živočichy nás zasvětila do tajů života sov. 
Zásah lékařů zdravotnické záchranné služby byl v retro stylu. Poštěstilo se nám zažít si dávné časy, protože do tábořiště za námi přijel pan Karel Soukup se svým vozem Škoda 1202. Následnou ukázku první pomoci nám předvedl Přemysl Pumpr.
Rádi bychom touto cestou poděkovali našim věrným sponzorům, díky nimž máme možnost tábor každoročně realizovat. Naše velké díky patří Nadaci ČEZ – Podpora regionů; Lázním Aurora Třeboň; firmě Zvěřina Berbera – Ing. Aleš Rosol; Ivo Pokornému a Tomášovi Kratochvílovi – Centrum digitálního tisku, rodinné Farmě U Rudolfa a Janě Chmelové - papírnictví.
Největší dík patří všem účastníkům tábora, protože jeden sice dokáže moc, ale všichni dohromady dokážeme víc! Velmi si Vás, našich přátel, moc vážíme a těšíme se zase za rok na shledanou. Nebojte se, bude to opět týden plný smíchu a dobré nálady stejně tak, jak tomu bylo i letos.
    
  S láskou
  Vaši Hafíci

Přečteno: 51x
Vydáno: 6.10.2024

Další články v kategorii